Tomáš Řehoř, easyLAB
Tomáš Řehoř, "ajťák", který zběhnul od obrazovky počítače, nul a jedniček ke kreativnímu podnikání. Začtěte se do příběhu o tvůrčí práci s dětmi i dospělými, dřevem, pilami, šroubováky či roboty ve víceúčelové dílně easyLAB v karlovarských Bohaticích.
Kdy jste začal podnikat? Kolik Vám bylo let?
Podnikat jsem začal celkem nedávno, tj. v roce 2017, kdy mi bylo 35 let.
Co Vás k podnikání vedlo? Co byl ten impulz?
Podnikat jsem chtěl vlastně vždy – už od studijních let jsem plánoval různá sportovní zařízení, můj sen byl (a možná i trochu ještě stále je) kavárna s jazzovou hudbou nebo tibetská restaurace. Vždy se jednalo o vyplnění nějakých hluchých míst – dobrá (hudební) kavárna v Karlových Varech nebyla, ale v Praze jsem do jedné často chodil. Stejně tak tibetská restaurace – velmi rád jsem jednu navštěvoval už za studijních let v Praze, kde vařil kuchař z Tibetu. Tak jsem to chtěl realizovat i já. A nakonec impuls k podnikání bylo také vyplnění hluchého místa, jen s tím rozdílem, že se jednalo o můj vlastní život – utíkal jsem od trochu stereotypního zaměstnání – IT konzultant. Proto jsem postupně otevřel fotoateliér, následně grafické studio a nakonec poslední projekt – víceúčelovou dílnu easyLAB, kde se svou přítelkyní budujeme prostředí pro rozvoj kreativity u dětí, pořádáme různé volnočasové aktivity pro různorodé skupiny, vč. dětí, mládeže, ale i dospělých …
Proč podnikáte právě v Karlovarském kraji?
Já i má partnerka pocházíme z Karlových Varů a jsme spolu už od gymnázia a ačkoliv se naše studijní cesty rozdělily a každý studoval VŠ v jiném městě (ÚnL a Praha), nakonec jsme se sešli v Praze a žili tam až do roku 2013. Vždy jsme však byli přesvědčeni, a to oba, že se chceme vrátit do Karlových Varů. Proč? Maloměsto, měli jsme tu rodiny, příroda … asi to všechno dohromady. Po návratu a založení vlastní rodiny se partnerka dostala ke své současné profesi, kdy provozuje mimoškolní vzdělávací centrum pro děti předškolního věku – Babylon Karlovy Vary, což bylo opět jakési vyplnění mezery, která na tehdejším trhu byla. Karlovy Vary jsou velmi specifické a to snad ve všech ohledech. Svým profesním přesahem znám prostředí v hlavním městě a vzhledem k naprosto rozdílné životní úrovni v Praze a KV si lze představit, jak se kde pracuje. Myslím si, že ani jeden z nás rozhodnutí nelituje, neudělali bychom nic jinak a jsme rádi, že můžeme vychovat naše děti právě ve městě, ze kterého pocházíme.
Mohl byste zhodnotit, jaké má podnikání v našem kraji plusy a mínusy?
Pro mě osobně je to velmi těžká otázka. Velikostí kraje je náš kraj nejmenší, tím pádem i v rámci různých rozpočtů a „porcování medvěda“ neoplýváme přebujelým rozpočtem. Proto i podpora podnikání mi přijde vlažnější než v jiných krajích. Navíc se o tomto tématu bavíme v době silné recese, tedy v době, kdy spousta lidí šetří a třikrát si promýšlí, za co své peníze utratí. S velikostí našeho města a kraje je spojena i další vlastnost – jestli je to plus či mínus, nechám na posouzení každého po svém – a to je vědomí a znalost trhu. Na malém městě se celkem rychle rozšíří povědomí o novém projektu, nové firmě, novém produktu či nové službě.
Máte srovnání podnikání v Karlovarském kraji a v jiném městě nebo regionu? Pokud ano, mohl byste popsat rozdíly?
Nejvíce srovnání mám s podnikatelským prostředím v hl. městě v Praze a pouze lehce se orientuji v sousedním Plzeňském kraji. Tím podstatným rozdílem je velikost trhu a to se týká obou těchto krajů. S velikostí trhu roste anonymita a neznalost konkurence a celého tržního prostředí. S velikostí krajů a trhu pak roste i podpora ze soukromé sféry – tím, že je Praha velmi bohatá (HDP na jednoho obyvatele je zde cca 3-4 krát vyšší), je zde i nejen větší podpora ze strany státních institucí, avšak i ze soukromého sektoru. A to je velmi důležitý faktor – naše vlastní zkušenosti získat podporu ze soukromého sektoru je náročný úkol, i když se jedná o souvislou práci s dětmi a mládeží. Jsme rádi, že existuje několik světlých výjimek, které naše tábory pro rodiče a děti či pobytové a příměstské tábory podporují, avšak drtivá většina subjektů ani nereaguje na žádosti o podporu. Tím se od ostatních krajů velmi lišíme.
Jaké byly Vaše podnikatelské začátky?
U mě velmi snadné – ale jsem opravdu výjimka a není to zcela běžné. Já podnikání rozjel s tím, co mě bavilo a baví dodnes a to je fotografování a později grafika. Jsem extrovert, komunikace s lidmi mi nedělá potíže, ale hlavní je fakt, že jsem své podnikání rozjel jako vedlejší činnost, takže jsem nebyl pod tlakem existence ať už z pohledu financí, materiální či pracovní. To vše vedlo k uvolněné práci, neměl jsem potřebu řešit, jak a co dělá konkurence a později se to projevilo v objemu práce. Covid-19 trochu pracovní trh změnil, různé restrikce a limity nakonec zpečetily mé rozhodnutí ateliér ukončit a protože projekt víceúčelové dílny bereme zcela vážně, beru to jako svůj druhý začátek podnikání v našem městě. Avšak práci s dětmi, pořádání již zmíněných táborů a volnočasových aktivit, seminářů pro děti i dospělé apod. se věnujeme již několik let, tak to opět není úplně běžný start podnikání … když má práce smysl a cíl, tak mě baví a všechno pak jde mnohem snáze.
Je něco, co byste po těchto zkušenostech udělal jinak?
Popravdě asi není. Každý projekt, který jsem v rámci podnikání nastartoval, splnil očekávání, přinesl užitek a zisky převýšily vynaložené náklady, nemluvě o nemateriální přidané hodnotě. Poslední projekt víceúčelové dílny je defacto ještě v počáteční fázi, čeká nás spoustu práce, spoustu rozvojových aktivit a každý krok je pečlivě naplánován.
Pomáhá vám ve vašem podnikání nějaké motto/heslo/citát, kterým se řídíte, který vás žene kupředu?
Ano, doma už trochu působí jako červený hadr na býka, ale je to zlatý citát od pana Wericha – „kdo chce, hledá způsoby a kdo nechce, hledá důvody“. Když jsem ho cca dva roky nazpět slyšel od kamarádky, nesmazatelně se mi to vypálilo do paměťových cest a dnes je nedílnou součástí mých rozhodnutí a přesvědčovacích taktik …
Co Vám podnikání dalo?
Velmi mnoho – až to bude zavánět obecnými klišé. Zkušenosti s jinou formou odpovědnosti, osamostatnění se v mnoha aspektech, poznání nových lidí, apod. Nedávno jsem měl na toto téma velmi plodnou diskuzi – podnikání s sebou přináší rizika ohledně příjmů a zisku, zajištění a jistoty práce. Avšak na druhou stranu toto vše vyvažuje určitá volnost a možnost prioritizace svých hodnot bez nutnosti se podřizovat vnějším autoritám, jako je například zaměstnavatel. A je na každém z nás, aby si toto vyhodnotil a rozhodl se pro tu správnou formu svého přístupu k práci. U mě vítězí rodina a volný čas.
Co považujete za rozhodující/zlomový okamžik? Jaký byl Váš největší dosavadní úspěch?
Jsem na tom podobně jako některé ženy na mateřské či rodičovské dovolené - narození dětí mi kompletně promíchalo hodnotový žebříček a když k tomu připočítám velmi aktivní výchovu dětí, tak to byl právě onen zlom – pro děti jsme začali vymýšlet milion aktivit od kreativních činností, kde jsme si většinu věcí začali vyrábět sami, přes řemeslné kroužky a dílny až po různé specifické činnosti, které položily základ našemu podnikání v oblasti volnočasových aktivit se zaměřením na mimoškolní výchovu dětí. Další rozšíření je jen důsledek růstu a expanze klientské základny a její poptávky po různorodých aktivitách.
Máte nějaké podnikatelské sny? Jaké?
Podnikatel bez podnikatelského snu jako by nebyl – měla by to být ta odvážná část vize, která motivuje k pohybu vpřed, k růstu a k úspěchu. Primární cíl mého podnikání je ryze pragmatický, a to je návratnost investic. Sekundární cíl je - pro mě osobně - něco po sobě zanechat, nechat tu stopu, něco vymyslet, založit, aby to fungovalo, vybudovalo si to postavení na trhu, stalo se značkou a ideálně se stalo značkou kvality a pohody. Ale sen jde ještě dále – rád bych vybudoval jakousi obdobu polytechnické akademie, která bude místem nejen pro děti, mládež, ale i pro dospělé, kde se bude bavit řemeslem, technikou, technologií a kde se hlavně nebude nikdo bát experimentovat a zkoušet …
Máte nějaké doporučení pro lidi, kteří zvažují, že začnou podnikat?
To doporučení je asi velmi obecné – v případě, že má někdo plán či nápad, je potřeba si dobře a důkladně start podnikání naplánovat a promyslet. V našem kraji existuje mnoho forem pomoci, ať už na úrovni konzultací, co-workingu, existují programy pro posouzení start-up projektů a mimo kraj existuje spousta dalších programů, které jsou organizovány často velkými hráči na trhu (nadnárodní společnosti). Spousta mladých lidí neumí pracovat s chybou a bojí se experimentovat, bojí se selhání. Školní systém tomu moc nepomáhá, chybí praktická část výuky – více finanční gramotnosti, zkušební inkubátory, více projektových činností s přesahem do reality, motivující hodnocení, apod. V případě rozhodnutí „jdu do toho“ je důležité zůstat zabezpečen – tady to chce znát hodnotu peněz, hodnotu své práce a času, hodnotu sebe sama nevsadit na jednu kartu stylem „to přeci musí vyjít“.
V jakém oboru podnikáte?
V současnosti provozuji se svou partnerkou komplexní program pro děti, kde propojením několika subjektů míříme postupně k většímu cíli. Má partnerka, vzděláním pedagog, v tuto chvíli provozuje mimoškolní vzdělávací centrum pro děti od cca půl roku do předškolního, potažmo nižšího školního věku. K tomu se váží aktivity, které vznikly poptávkou ze strany rodičů – pořádání kreativních dílen, řemeslných workshopů, seminářů pro děti, avšak i pro rodiče (dentální hygiena u dětí, bezpečnost dětí na Internetu apod.). Já jsem vedl několik kroužků na ZŠ, ze kterých později vznikl nápad na víceúčelovou dílnu, kde jsme se opět potkali s cílovými skupinami obou podnikání. A k tomu všemu rozšiřujeme své portfolio pořádáním různých typů táborů – jak pro rodiče s dětmi (převážně předškolního věku), pobytové tábory v průběhu letních prázdnin a v posledním roce jsme začali i s příměstskými tábory.
Samotná víceúčelová dílna je v tuto chvíli zaměřena více na děti a mládež, organizujeme kroužky řemeslného charakteru Kutílek, který vedeme s kolegou a kamarádem Marcelem Vajnarem, který tento typ kroužku vedl dříve také na ZŠ. Dále organizujeme animační dílny zaměřené na tvorbu animací, pořádáme jednorázové workshopy s touto tématikou, rozšiřujeme nabídku i technologickým rozvojem a nabídkou z této oblasti – v roce 2024 startujeme kroužek robotiky pro děti a mládež, rozvíjíme program pro edukaci v oblasti 3D tiskáren, a to pro všechny věkové kategorie, dále v roce 2024 startujeme řemeslné workshopy pro dámy a samozřejmě budou následovat i pro muže apod. Jednoduše řečeno – rádi bychom vytvořili příjemné prostředí s definicí třetího místa, neboli ideální místo na odpočinek mimo domov (první místo) a práci (druhé místo).
Podnikáte v oboru, ve kterém jste získali vzdělání, nebo Vás podnikání zavedlo úplně do jiného oboru?
Nepodnikám v oboru, ve kterém jsem získal vzdělání (IT/telekomunikace). Právě naopak byl u mě start podnikání útěk z tohoto světa, ve kterém jsem se tehdy cítil vyždímán. Navíc je zde ta nepříjemná vazba – získal jsem vzdělání v oboru, který není v našem kraji hojně zastoupen a přestěhováním se zpět do rodného kraje byly na výběr dvě možnosti – žít v Karlových Varech, ale pracovně patřit do jiného města a cestovat (popřípadě využívat práci z domova) nebo začít podnikat v jiném oboru. Nakonec jsem zvolil kombinaci obou variant.
Zdá se Vám, že podmínky pro rozjetí podnikání jsou nyní jednodušší? Pokud ano, proč si to myslíte?
Přiznám se, že jsem v tomto asi konzervativní a názorově konzistentní, ale kdo chtěl a měl promyšlený vstup na trh, tak je jedno, jestli začal podnikat včera, před rokem, před deseti lety. Bavíme se o posledních 20-25 letech, do doby před tím se neodvažuji vůbec zabrousit. Každá doba má své specifikum – předmět podnikání, finanční zajištění a vnější pomoc, podoba trhu apod. Založení podnikání (ať už individuální formou nebo nějakého subjektu, společnosti) je otázka chvíle a minima práce. Když je dobře promyšlen podnikatelský záměr, ke kterému patří zmapování trhu, zajištění financí, definice plánu apod., pak je i vstup na trh celkem hladký. Příjemně mě překvapila možnost pomoci s rozjezdem podnikání i nabídka různých typů dotace (tzv. voucher), mezi které v roce 2023 patřily i tzv. startovací vouchery na rozjezd podnikání, dále např. voucher pro rozvoj podnikání, který podporoval opět zahájení podnikání pro fyzické osoby. Dále neméně přínosný kreativní voucher od MK ČR, který se snaží propojovat kreativní podnikavce a podnikavce, kteří by mohly jejich služby využít.
Toto vše umocňuje podpora Karlovarské agentury pro rozvoj podnikání (KARP), jejíž pomoci jsem osobně využil a která nabízí pomoc právě v rozvoji, tedy i potenciálnímu zahájení podnikání. S tím souvisí i rostoucí nabídka co-workingových center, neboť ne každý si může dovolit rozjet podnikání naplno a je možné sáhnout po nabídce krátkodobého či dokonce jednorázového využití pracovních prostor pro práci, pracovní setkání, seminář či workshop.
V čem se odlišujete od konkurence? V čem jste jiný než ostatní?
Ani popravdě nevím, to by asi odpověděli naši klienti – nejspíše rodiče, jejichž děti k nám chodí na kroužky, semináře či workshopy. V Babylonu se kromě tradičních předškolních aktivit či kurzů využívá metoda PlayWisely, kterou najdete v Karlovarském kraji pouze u nás, pochází z USA a nabízí velmi komplexní program pro trénink smyslových dovedností dětí defacto od narození až do předškolního věku. K tomu rozšiřujeme nabídku ve čtyřech částech naší víceúčelové dílny – v řemeslné se věnujeme tradičnímu řemeslu jako je práce se dřevem, s kůží atd., v multimediální rozšiřujeme obzory za použití digitálních technologií v oblasti fotografie a animace, v kreativní pořádáme tematické kreativní dílny, práce s jemnou motorikou, vyrábíme nejrůznější výrobky a nakonec v technologické chceme představit trendy v technologii, takže jsme již odstartovali program pro práci s 3D tiskem, otevíráme kroužky a workshopy s tématikou robotiky a automatizace a chystáme další technologické prvky… A teď si skromně říkám, že jinde v našem kraji takovéto místo nenaleznete – tak tím se asi nejvíce odlišujeme…
V čem považujete svoji firmu za inovativní?
Kdekoliv pracuji s dětmi, ať už je to doma, na kroužku, na táboře, ve škole či kdekoliv jinde, snažím se jim vštípit, že se nemá lhát… takže naše podnikání není vůbec ničím inovativní! Prostě děláme to, co umíme a co si myslíme, že má smysl. Ale, a teď opravdu velké ALE, náš cíl je vést naše klienty a především právě děti ke kreativnímu myšlení, k experimentům, k hledání různých řešení a hlavně k reflexi či sebereflexi při této rozmanité činnosti. Podle nás je to totiž ta správná cesta k výchově kreativních inovátorů, kteří se nebojí jít alternativní cestou za svým cílem, ke správnému řešení a mají k tomu správný tzv. mindset.
http://easylab.cz/
facebook easyLAB
Instagram easyLAB
