Andrea Vajnar

Pracuji jako produkční v redakci Českého rozhlasu Karlovy Vary. Součástí mé práce je vyhledávat hosty do pořadů Náš host a Odpolední host. Díky své profesi jsem se setkala s mnoha zajímavými příběhy a osudy.

Nepřestává mě udivovat, kolik schopných lidí u nás v kraji máme. Nejsem si ale jistá, že jsme si toho vždy plně vědomi.

Proč žijete a pracujete tady? Co je zdroj Vaší energie, co Vás podporuje, motivuje a inspiruje?

Je mi tu prostě a jednoduše dobře s rodinou.  Nejvíce oceňuji blízkost přírody.

Kde a v čem vidíte příležitosti pro Karlovarský kraj a pro město, kde žijete a působíte?

Rok 2020 nám všem dost přeskládal zaběhlé pořádky. Možná jsme byli zděšení, možná tápali, ale také měli příležitost být více s rodinou a zamyslet na životem a světem, ve kterém žijeme.

Mě osobně by potěšilo, kdyby se Karlovy Vary proměnily v lázeňské město, kde jsou vítaní Češi jako turisté i lázeňští hosté, stejně jako návštěvníci ze zahraničí.

Karlovarský kraj bych ráda viděla jako místo, kde se rodí nové příležitosti.

O co bychom podle Vás společně měli usilovat, aby se tu žilo lépe nám i našim dětem?

Především bychom měli naše děti naučit kraj milovat, mít k němu vztah.

Ano, máme ještě stále před sebou kus cesty, ale je na nás, jak děti svůj rodný kraj uvidí.

Co pro to konkrétně děláte Vy a proč?

V osobní rovině se snažíme jako rodina náš kraj procestovat kraj křížem krážem, najít i zapadlá místa, zjednodušeně kraj dobře poznat. To co o našem kraji ví náš desetiletý syn, jsem já začínala poznávat až kolem čtyřicítky. Jsem přesvědčená, že toto je ta správná cesta, aby se mu náš kraj stal tím pravým domovem.

V rovině pracovní si všímám zajímavých lidí i míst, nesmírně mě to baví a naplňuje. Ukazovat ostatním, že schopných lidí je tu přes všeobecné mínění dost.

Velmi ráda také nakupuji produkty místních firem a doporučuji je ostatním.

Raduji se z každého podnikatelského úspěchu a příběhu u nás v kraji.

Zapojujete se do nějakých dalších společenských nebo komunitních aktivit? Do jakých a proč?

S manželem se snažíme mít oči otevřené. Často velmi diskutujeme, který charitativní projekt podpořit a proč. A děláme to docela často.

Je sice hezké podporovat světové organizace, ale my si myslíme, že nejprve by se člověk měl rozhlédnout kolem sebe a nabídnout pomocnou ruku v blízkém okolí.

Bydlíme v Sedleci, jsme sice náplava, ale snažíme se zapojovat do místního dění. Žije zde skupina lidí usilující o obnovu kostela sv. Anny. Místní kostel jsme si zamilovali a snažíme se i my být prospěšní.

Celkově se snažíme nebýt lhostejní k dění kolem nás. Rozhlédnout se kolem sebe je podle nás správná cesta.

Kde vidíte hlavní výzvu pro náš region?

V čem já vidím rezervy, je propojení schopných lidí u nás v regionu.

Během práce pro Český rozhlas jsem měla možnost poznat už opravdu stovky zajímavých lidí, jejich vášní i osobních příběhů.

Inspirativní lidi tu máme, jen je správně propojit. Najít ty správné cesty.

Výzvou je učinit náš region atraktivním nejen pro turisty, ale především pro bydlení vzdělaných a schopných lidí.

Rozhodující slovo v tomto směru bude hrát i transformace regionu, v tom nám budou muset pomoci naši politici.

Jaké vidíte silné a pozitivní stránky našeho regionu?

Asi se budu opakovat, ale především je to krásná příroda a její blízkost.

To že když si potřebuji vyčistit hlavu a nabít baterky, nemusím trávit drahocenný čas dlouhým cestováním, když nechci. Mohu být v přírodě každý den, ať už na procházce či na kole. S přibývajícím věkem si tuto dimenzi uvědomuji čím dál tím více.

Když hovořím o blízkosti, možná by stálo zato zmínit i blízkost lidí. Myslím, že lidé se tu docela dobře znají, ale podle mého ještě nespolupracujeme tak, jak bychom mohli. Zdá se ale, že je k tomu jen malý krůček.

Další silnou stránkou je, že v našem kraji stále ještě čeká mnoho příležitostí, které zatím zůstávají nevyužité. Třeba podnikání.

Mám ráda myšlenku kanadského novináře Malcolma Gladwella, která podle mého názoru skvěle vystihuje možnosti v našem kraji: „Je lepší být velkou rybou v malém rybníce, než malou rybou ve velkém...“

Co se podle Vás neděje a mělo by? Co považujete za slabé stránky jednání a působení lidí regionu? Víte o nějakých chybách u sebe u lidí kolem vás?

Stále ještě se vyrovnáváme s minulostí. Dějiny 20. století se na našem regionu silně podepsaly, nemáme zde historické kořeny.

Myslím, že bychom měli umět více poznat perly z historie našeho kraje a být pyšní, že zrovna my tady můžeme žít.

Posilovat znalost historie regionu u mladých lidí.  Vidět náš region jako významnou středověkou evropskou lokalitu, světovou kolébku dobývání nerostných surovin a lázeňství.

V poslední době cítím, že nová generace už by to mohla vidět jinak. Vidím kolem sebe mnoho nadšenců v řadách čtyřicátníků, kteří si zdejší region zamilovali.

Umím si představit, že dokážou nadchnout své děti. Ty sice vyrazí do světa na zkušenou, ale vrátí se zpět žít zde klidnější život s rodinou, a co více, přinesou své zkušenosti, které na své cestě získali.

Bude ale hodně záležet na nás rodičích, v jakých barvách ukážeme kraj našim dětem.

Jestli kraj budou vnímat jako kraj příležitostí, které je třeba utvářet, nebo raději uprchnou někam, kde už je tzv. hotovo.

Budeme potřebovat i pomoc politiků, aby se podařilo do kraje přilákat investory, technologické firmy. Velkou příležitost vidím osobně v transformaci regionu po utlumení těžby. Tady se budou rozdávat karty, se kterými budeme pak po desítky let hrát. A pak také vzdělávání, to je jedna z nejpalčivějších otázek u nás v kraji.

Co byste nejvíc ocenila od okolí? Co by Vás posílilo, podpořilo, vzpružilo?... Co byste si přála a od koho?

Přála bych si, abychom obecně byli více pozitivní, otevření a aktivní, aby nám nevládla slovy Václava Havla „blbá nálada“. Protože když nejsem spokojený, mohu přeci učinit kroky směřující k tomu, aby se to změnilo.

Co na Vaší životní a profesní cestě považujete za nejzajímavější?

Jednoznačně to, že s se mi podařilo díky sbírání zkušeností vidět svět jako kaleidoskop možností.

Dokážu se radovat z úspěchu ostatních. Vnímám ho především jako pozitivní vzor a inspiraci. Patřím k lidem, kteří nejsou jednostranně orientovaní a zajímá veškeré dění.

Takže si umím představit, že třeba i na prahu šedesátky začnu s novým podnikáním :-)