Tomáš Musil

Pak se nabízí otázka kultury…

(smích) Přijde mi, že jsem teď víc kulturnější, než když jsem byl v Praze. Když žiju tady, tak se častěji projdu po Praze, než když jsem žil tam. Pojmu to tak, že vezmu rodinu a jedeme si udělat výlet. Je to samozřejmě spojené s nějakým kinem nebo divadlem. Pro mě tam dojet není zas takový problém. Člověk je tam v centru za dvě hodiny.

A teď ten důvod, proč jste sem přišel. Byla to práce?

Manželka. Bydlím tady od roku 2007.

A ta práce přišla až potom nebo to šlo ruku v ruce?

Když jsem věděl, že chci přijít sem, tak jsem si našel práci v ept connector s.r.o. Od té doby tam jsem a dá se říct, že stále kariérně rostu. Začínal jsem jako řadový technolog na engineeringu. Postupně ty funkce přicházely samy.

Nemáte tedy pocit, že by tady nebyla možnost nějakého osobního a kariérního rozvoje?

Ten pocit nemám. A myslím si, že ta seberealizace tady byla jednodušší než Praze. Tady byla asi i menší konkurence. Našel jsem se v ept právě tím, že je tam možnost se technicky realizovat. Firma je svým výrobním programem a svým businessem založena na tom, aby rozvíjela techniku, automatizovala výrobních procesy, aby je zlepšovala. To byla pro mě výzva, rozvinout tady ten výrobní program, výrobní závody ept a přetransformovat je z ruční manufaktury na výrobní závod, který je automatizovaný a snese srovnání s absolutní výrobní špičkou. Nám sem jezdí zákazníci Bosch, Continental, Hella, největší dodavatelé do automobilového průmyslu a vesměs se jim to vždycky líbí. Takže ta seberealizace tady byla právě tím, že jsem našel dobrou firmu, která mi tohle umožnila. Mé uvažování o světě se skloubilo s uvažováním majitele firmy. Sedli jsme si a tím pádem to zafungovalo samo. Těší mě to. A říkám si, že v Praze bych se třeba takhle nerealizoval, nebyly by za mnou vidět výsledky, které jsou vidět tady. Podařilo se mi postavit novou fabriku a kompletně ji naplnit moderními výrobními zařízeními a technologiemi.

Když se bavíme o práci, nevnímáte jako slabou stránku, že výrobní závod je zrovna v Habartově? Z hlediska zakázek, obchodu, spolupráce…

Ne. My zákazníky v Čechách moc nemáme.

Takže vám je jedno, kde sídlíte?

Dá se říct, že by nám to mohlo být jedno. Ept se založilo z historických vazeb tady v Habartově, ve Svatavě a rozvíjí se tady s regionem. K tomu, abychom mohli dělat dobře svoji práci a business se světem, nemusíme být v Praze, Berlíně, nebo nějakém jiném velkém městě.

Co je zdroj Vaší energie, co Vás motivuje, podporuje a inspiruje?

Co mě motivuje, je seberealizace v profesním světě. Chci věci posouvat dopředu, zlepšovat. Nedokázal bych si představit, že bych pracoval stereotypně. Nějakým způsobem tenhle adrenalin změn a vůbec takový ten pocit, že člověk neví, co ten den přinese, mě nějakým způsobem udržuje v ostražitosti.

Samozřejmě jsou to i lidi kolem mě. Když má člověk rodinu, tak určitě jsou to děti, ty se snažím zabezpečit, aby se tu mohly dobře rozvíjet, snažím se připravit jim budoucnost. Jedna rovina je zabezpečit děti po materiální a citové stránce. A pak v širší rovině, pokud by se mi podařilo rozjet business, tak celý kraj se třeba posune dál, budou tady zajímavější pracovní podmínky, pracovní uplatnění, takže si můžu myslet, že by tady i moje děti chtěly zůstat, protože tu uvidí perspektivu. To je to, co mě táhne ukazovat lidem perspektivu, aby tady chtěli žít. Spolupracujeme se středními školami, s dětmi. Snažím se o to i u mých dětí. Když tady uvidí perspektivu, tak je tady třeba uvidím, až budu starý.

Kde a v čem vidíte příležitost pro Karlovarský kraj, pro město, obec, kde žijete a působíte?

Moje mise je ukazovat lidem perspektivu, kterou tady můžou mít. Ale zkusit jim i nabídnout takové uplatnění, které bude perspektivní a umožní jim tu dobrý život. Aby věděli, že musí studovat jazyky, že musí mít odbornost, být aktivní. To musí ukazovat i firmy jako jsme my. Musíme lidem dokazovat, že když něco umí a jsem schopni něco nabídnout, tak se tu dají vydělat peníze.

Cítíte se tady izolovaně?

Já osobně se tady izolovaně určitě necítím. Vůbec bych neřekl, že jsem tady odříznutý od světa. Mám kolem sebe fajn lidi a jsou moderní prostředky, jakými lze udržovat vazby se starými kamarády ze studií a podobně. Takže bych určitě neřekl, že kraj je nějakým způsobem izolovaný a že ten, kdo se sem nastěhuje, ztratí kontakt s okolním světem. Jediné, co vnímám jako izolaci je to, že tady není technická vysoká škola. Jak jsem ten technik, tak mi tu chybí infrastrukturní zázemí, které v Praze i v Plzeňském kraji je a tady to prostě chybí. To vnímám jako izolovanost kraje a velký handicap. Kdyby tady byla vysoká škola technického směru, tak by na sebe navazovala další přidané hodnoty. Osobní izolovanost necítím, ale po profesní stránce mi tady chybí infrastrukturní zázemí, které bych já pro své podnikání potřeboval. Asi by to výrazným způsobem pomohlo v oblasti vzdělávání. Vysoká škola na sebe nabaluje i soft věci. Vědecký park, kde když mám technický problém, tak se tam někoho zeptám nebo si tam najdu studenty, se kterými je možné rozvíjet spolupráci.

To ale říkají zástupci z každého odvětví. Lidé z cestovního ruchu by chtěli vysokou školu na lázeňství a balneologii, lidé z porcelánu by chtěli školu v oblasti designu… Každé odvětví by uvítalo nějakou formu vyššího vzdělávání. Kdybychom tady měli mít pouze jednu vysokou školu, čím byste argumentoval, proč by to měla být zrovna tato?

Jsem z techniky, takže bych určitě řekl technickou. Technicky vzdělaní lidé jsou podle praxe ti nejspokojenější. Většinou berou největší peníze, protože generují největší přidanou hodnotu. Když se udělá mezioborové srovnání mezd, tak na prvním místě stojí technické obory. V tomto odvětví se lidé mají nejlépe. Česká republika je průmyslově orientovanou zemí, takže ten průmysl je pro nás stěžejní. Všechno ostatní – pokud se lidé mají dobře a vydělávají dobré peníze – začnou využívat teprve potom. Například služby typu lázeňství, design, turistika apod.

Kraj má významný argument – máme nejmenší průměrnou mzdu v České republice, tak pokud by si politik chtěl jako prioritní ukazatel stanovit zvýšení životní úrovně a řekl „pojďme zvýšit průměrný plat v regionu“, tak to zvýší podle mého názoru jenom tak, že zvýší generovanou přidanou hodnotu v kraji. A to podle mě může zvýšit pouze tím, že se tady bude rozvíjet průmyslová výroba.

Mohl by Karlovarský kraj být krajem technologií a IT?

Tam nám asi už ujel vlak. Bez vysoké školy a infrastrukturního zázemí, které na sebe váže vzdělanost, výzkum a vývoj, by to nešlo. Pokud bude Karlovarský kraj orientovaný na lázeňství a služby, tak vždycky bude mít nejmenší peníze v České republice. To tak prostě je.

Máte srovnání s jinými sektory, které vytvářejí vysokou přidanou hodnotu, a tedy umožňují i vysoké výdělky?

Ano, máme srovnání. Nejvýkonnější jsou IT odvětví, ale ne jako správa sítí, nýbrž tvorba aplikací apod. Automobilový průmysl má také průměrné mzdy velmi vysoké. Bankovnictví a pojišťovnictví mi přijde, že se propadá. Pak je tu ta tradiční otázka proč v Praze jsou nejvyšší peníze? No, protože je tam největší podíl inženýrů, elektrikářů, IT techniků. Nebo třeba srovnání mužů a žen a otázka proč mají ženy méně než muži? No, protože u žen není tolik strojních inženýrek. Portfolio placené přidané hodnoty je disproporční. Jsou profese, které berou více a profese, které berou méně. Některé jsou více obsazované ženami – jako například učitelky – oproti tomu, kolik je strojních inženýrů.

Kraj musí nabídnout perspektivu. Když někdo zakládá fabriku v Číně, tak tam to funguje tak, že nejdříve postaví univerzitu. Teprve potom až kolem té univerzity to nabízejí investorům. Postaví univerzitu, naplní ji, začnou generovat inženýry a ty potom začínají nabízet investorům. U nás to děláme naopak. Nejdříve připravíme pozemek, ten se snažíme někomu nabídnout a čekáme, jakou investor přinese výrobu. Té se pak snažíme přizpůsobit školní systém. Jenže ta výroba funguje tak rychle, že než my tomu přizpůsobíme školní systém, tak už je to dávno pasé.

Jak vnímáte spolupráci se středními školami podle Vaší zkušenosti?

V posledních letech jsme si nastavili nějaká pravidla a systém a přijde mi, že se to zlepšuje. Je tady velký rozdíl mezi středními školami. Nejlepší spolupráci máme s Ostrovem. Je to čistá průmyslovka a tam mají štěstí asi i na kvalitnější žactvo tím, že je to průmyslovka. Jinak, stále se obecně potýkáme s tím, že žákům často chybí disciplína, což je hodně spojené s tím, z jakého prostředí děti pocházejí. Karlovarský kraj má v tomto směru problémy – je tady velký podíl sociálně problematických rodin, ať už to jsou exekuce, výchova dětí, nedostatek pozitivních vzorů. Pak když dostanete děti z tohoto prostředí, je s nimi těžké spolupracovat. Ale i těmto dětem se musí ukázat perspektiva. Tady právě může pomoct naše firma, která nabízí praxe a může ukázat „hele, když budeš fungovat, tak můžeš dostat dobrou práci, dobře placenou“. Nemáme problémy s lidmi. Zvýšili jsme průměrnou mzdu, kterou máme kolem 32 tisíc korun. To znamená výrazný regionální nadprůměr. Nám nikdo neodchází do Německa. Nemáme problém nabrat nové zaměstnance. Je to dáno tím, jakou přidanou hodnotu generujeme, že jsme schopní zaplatit nadprůměrné peníze a jsme schopní mladým lidem ukázat perspektivu, jakou mohou mít, když se budou dobře učit. Proto jsme schopni platit i spolupráci se středními školami.

O co bychom podle Vás měli společně usilovat? Co si myslíte, že se dá dělat v nějaké spolupráci s dalšími subjekty, aby se nám tady žilo lépe?

Mně se tady žije dobře. Já finančně nestrádám. Mám relativně hodně volného času. Moje děti se dostanou do školky, do školy, můžu je vytáhnout na zahradu, protože jsem si ji mohl dovolit. Ve školce jsme měli místo, na kroužcích také – mohou chodit na které chtějí, nezruinují mě. Měli bychom všichni v rámci svých možností zapracovat na přidané hodnotě. Firmy, veřejná správa i další organizace. Buď ve službách, nebo v průmyslu.

Co je to přidaná hodnota v průmyslu?

Za jednotku času vyrábím efektivněji výrobek, o který je zájem. Odklon od ručních montoven k automatizovaným výrobám, které mají známky průmyslu 4.0. Dotyčný člověk už nevykonává manuální práci, ale vykonává práci duševního charakteru, aby byl schopen obsluhovat automatizované procesy.

S automatizovanou výrobou rostou nároky na znalosti, kompetence lidí, které ty procesy obsluhují. Za fyzickou práci už člověk tolik peněz nezíská. Podstatně efektivnější je, když nabízím svoje znalosti a zkušenosti. Je to velký potenciál, jak získat větší mzdu prací, která člověku dává smysl.

Musím něco udělat proto, abych se měl lépe. Pokud někdo vymyslí způsob, jak sedět, nic nedělat a mít se lépe, tak bych byl rád. Mně by se to také líbilo. Ale protože jsem sobecký a chci se mít stále lépe a nepřišel jsem na nic lepšího, tak holt se snažím něco dělat.

Zapojujete se do jiných komunitních aktivit? Angažujete se někde navíc i mimo Vaši práci?

Byl jsem zvolen na pozici statutárního místopředsedy Krajské hospodářské komory Karlovarského kraje. Jsem rád, že se mohu podílet na rozvoji podnikatelského prostředí v Karlovarském kraji. Rád svou energii vkládám do spolupráce se středními školami na praktickém vzdělávání žáků. Snažím se prosazovat a v praxi aplikovat prvky duálního vzdělávání tak aby žáci technických oborů získali během studia i zkušenosti z reálného prostředí firem.

Na volnočasové aktivity mi zbývá čas až teď, když už jsou děti větší. Už do nich rodinu můžete zapojit. Měl jsem spoustu plánů, když jsem sem šel. Mám rád windsurfing. V Praze nejsou vodní plochy, tak jsem si říkal super – Jesenice. Ale tím, že času bylo málo, tak teprve teď se začínám k té myšlence vracet. Příroda a volnočasové aktivity jsou tu fajn. Kultura tady moc není, ale třeba Chebské divadlo má podle mě také co říct.

Co byste nejvíc ocenil od okolí?

Vesměs si vystačím sám. Naučil jsem se nebrečet. Tím pádem nebudu brečet a budu se snažit něco dělat. Když mi okolí pomůže, bude to fajn. Neočekávám, že mě okolí zachrání nebo mi výrazným způsobem pomůže. Myslím po profesní stránce. Rodina a přátele, tam samozřejmě tu podporu potřebuji a chci, abych v osobním životě byl spokojený. Když budu spokojený v osobním životě, budu fungovat dobře i v tom profesním. Když kolem sebe budu mít lidi, kteří budou smýšlet stejně jako já, tak se mi tady bude žít dobře. Je to o tom vzdělání. Ale vždycky platí, abych se měl líp, musím pro to něco dělat. To je pro mě stěžejní.

Je něco, co na cestě z Prahy sem považujete za nejsilnější zážitek?

Když jsem byl v Praze, nikdy jsem si nemyslel, že z ní odejdu. Život je plný překvapení a je nenaplánovatelný. Udělal jsem dobře, že jsem sem šel. Nakonec zvítězil Cheb tím, že mi nabídl lepší podmínky k životu.