Andrea Pfeifferová, grafička, PRistka, ale také bioložka
Áňa design - Andrea Pfeifferová
O svůj podnikatelský příběh a cesty za svým snem ke vzniku značky Áňa design se s námi podělila Andrea Pfeifferová.
Kdy jste začala podnikat? Kolik Vám bylo let?
Dalo by se říct, že má podnikatelská cesta započala v roce 2014 (mláda 25 let) velmi malou a především zajištěnou pěšinkou, pořádně se rozšířila a pozbyla zábradlí teprve v červnu tohoto roku. Nejprve jsem si grafikou a tvorbou webů přivydělávala při škole, následně při zaměstnání, na tzv. volnou nohu jsem přeskočila před nedávnem.
Co Vás k podnikání vedlo? Co byl ten impulz?
Pokud bychom se bavili o mých vedlejších činnostech, pak není řeč o impulzech, ale obecné touze poznávat a učit se stále nové věci, rozšiřovat si obzory, pronikat do těch světů, které spousta lidí děsí a zdolávat výzvy. Vystudovala jsem chemii a biologii na přírodovědecké fakultě univerzity Karlovy, věda mě fascinuje, příroda inspiruje, nicméně to i svět virtuální a proto jsem si ke škole přibrala tvorbu marketingu pro jeden pražský eshop. Tam jsem si začala pohrávat s grafickými programy, webdesignem, PR a společně s podporujícím okolím si nakonec v roce 2018 vytvořila vlastní značku, pod jejímž jménem dnes tvořím už naplno.
Ráda bych se ale zmínila o impulzu, který mě vedl k tomu opustit pseudojistoty, začít věřit svým schopnostem a vydat se na kompletní sólo dráhu. Jedna věc byly stále přibývající zakázky, které se mi už obtížně kombinovaly s mou hlavní (neméně zajímavou) činností, druhá byla oprostit se od všech předsudků, rodinných a kulturních vzorců či nedůvěry v sebe sama. To je (minimálně pro mě byl) ten nejzásadnější krok.
Jaké byly Vaše podnikatelské začátky?
Skvělé, hektické, naplňující, chaotické – zkrátka dokonalé. Spousta z vás si řekne, že mě ten pozitivismu jistě brzy přejde, ale já vím, že ne. Neříkám, že podnikání je a bude jednoduché, ale co je k nezaplacení – dělat věci podle sebe, vybírat si smysluplné projekty, řídit si svůj život a na takové cestě se nic špatného stát nemůže… minimálně až si trochu vyladím time management a naučím se říkat ne :-)
Co Vám podnikání dalo?
Prostor pro seberealizaci, sebelásku, uvědomění si hodnot, spoustu zajímavých lidí, se kterými dokážeme společně vytvářet velké a prospěšné věci a v neposlední řadě i finanční nezávislost.
Co považujete za rozhodující/zlomový okamžik? Jaký byl Váš největší dosavadní úspěch?
Když jste mě oslovili? :-) Upřímně za úspěšné projekty považuji ty, které přispívají k jakémukoliv rozvoji, a i když jsou to kroky jen dílčí, mám z nich největší radost. Za konkrétní úspěch považuji to, že mě oslovila KAM KV (organizace, které moc fandím) ohledně grafiky pro výstavu UNESCO, to, že se mi ozývají téměř denně noví potenciální zákazníci z celého kraje i zbytku republiky na základě doporučení, a koneckonců každý spokojený úsměv na tváři klienta.
Máte nějaké doporučení pro lidi, kteří zvažují, že začnou podnikat?
Nadechněte se a skočte! A pak se docela hodí něco umět :-) Asi bych začala tím, že bych se pořádně rozhlédla, pozor – otevřenýma očima, a zjistila, jestli produkt, který mám v plánu nabízet, bude žádoucí. Podle prostředí, složení obyvatelstva, aktuální situace i střednědobých prognóz. Zachovejte si svou autentičnost, ale zároveň se nebojte komunikovat s co největším okruhem lidí – rozšiřte si obzory. Všechno jsou to vaši budoucí zákazníci, partneři, investoři, dodavatelé, odběratelé, zdravá konkurence nebo prostě ten týpek, co o tvé firmě bude vyprávět kámošům. Nechte si poradit, ale nenechávejte se odradit. Mějte rádi to, co děláte, věřte svému produktu a budou mu věřit i ostatní. Zároveň nezapomínejte na pokoru a vděk všem, kteří při vás stojí. A když upustím od sluníčkaření, vybavte se i trpělivostí a ostrými lokty, kdyby se někomu zachtělo stát víc proti vám než za vámi nebo sdírat vás z kůže. To je totiž na podnikání to nejkrásnější – vy si vybíráte, s kým budete spolupracovat.
V jakém oboru podnikáte?
V tom líbivém. Baví a živí mě webdesign, grafika, public relation – to jest oficiální nabídka Áňa design, která ale prakticky nemá hranice.
V čem se odlišujete od konkurence? V čem jste jiní, než ostatní?
To mi moc hezky vysvětlil Vincent Bodrov, grafik a rovněž sokolovský rodák, jehož tvorbu obdivuji. Já totiž nejsem žádný krutopřísný programátor, vývojář ani inženýr grafik, ale mám výhodu právě v tom, že díky svým neexistujícím sociálním bublinám a širokému spektru zájmů dokážu proniknout do mysli a potřeb jakéhokoliv zákazníka. S každým takovým trávím dostatek času na to, abych poznala do detailu, co chce „prodávat“ a pak mu vytvořím na míru prezentační balíček. Co v dnešní době potřebujete pro propagaci firmy? Logo, web, grafiku pro online i tištěnou reklamu a sociální sítě, oslnivé fotografie a videa. A tohle vše mají mí klienti téměř v jednom člověku, který jim dokáže porozumět a záleží mu na výsledném (v podstatě uměleckém) dílu. Sami pak mají více prostoru na to soustředit svou pozornost na vedení firmy jako takové.
Pomáháte či podporujete neziskové projekty, dobrovolnictví, sportovní kluby, sociální projekty apod.?
Neziskové a sociální projekty podporuji poměrně často formou téměř bezplatného PR a grafiky. Jsem součástí týmu Živého Sokolovska – organizace, která pořádá na Sokolovsku nespočet závodů, her, sportovních akcí. Prostřednictvím sociálních sítí se snažím na vlastní pěst dostávat naší rodnou hroudu do lepšího povědomí, zároveň by tyto účty měly sloužit jako informační „kiosek“, kde se spoluobčané dozví o veškerých pořádaných akcích, stejně jako se zde mohou prezentovat místní podniky, sportovní kluby, umělci atd.
S přáteli jsme před časem vytvořili charitativní pexeso, bylo vzhledem k jeho obsahu dosti kontroverzní a o to úspěšnější. Na jeho křtu jsme vybrali pěknou částku pro nadaci Šance onkoláčkům. Další projekt se týká inovativního vzdělávání, zde máme velmi konkrétní a zároveň nemalé cíle a bude potřeba velká podpora, za kterou bychom byli velmi vděční. Velký prostor zaujímá v mém portfoliu kultura, spolupráce s kapelami a festivaly, organizování eventů, to je přesně jedna ze záležitostí, které mě neživí finančně, ale duševně. V neposlední řadě jsem součástí Aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky – i ta by si zasloužila větší pozornost společnosti, schopné zájemce z řad civilistů. Podporuji zkrátka vše, co mi dává smysl.
Závěrem bych opravdu upřímně chtěla poděkovat agentuře KARP, která mě oslovila s návrhem na zveřejnění mého příběhu. Máme v našem okolí extrémně schopné, úspěšné a inspirativní osobnosti, jejichž příběhy byste měli číst. Můj je teprve v plenkách, ale věřím mu. Ne s nabubřelostí, ale vděkem, pokorou a uvědoměním. A to přeji každému, kdo se vydá svou cestou.
